Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bez mučení přiznávám, že tvorba progerů KINGCROW mě dosud naprosto míjela, ačkoli je kapela postavená kolem dvojice bratrů Carafollových na scéně už od 90. let a na kontě má šest alb. Nicméně novinkový kotouč „Eidos“ se ukázal jako ideální příležitost vstoupit do rozvichřeného a rozbolavělého světa kapely, která se svým projevem hlásí spíše k emotivní větvi prog metalu než k nablýskaným výlohám technických dovedností a důsledného žánrového retra.
Pokud bychom sestavovali rodokmen havraního krále, pak by tu nutně sehrála klíčovou roli příbuznost se skandinávskou a britskou větví. Svět „Eidos“ je potemnělý, plný smutku, bolesti a přízraků, tklivých harmonií a naléhavých výkřiků. Nejednou se v souhře doprovodné akustické kytary, výrazně frázované vokální linky a propleteného vícehlasu objeví reminiscence na zlaté (lejnové) období PAIN OF SALVATION („Fading Out Part IV“), stejně silné jsou odkazy k některým postupům, které používají pozdní OPETH. Není překvapením, že tudy vede cesta k nepřeberné studnici progového intimismu Stevea Wilsona a jeho PORCUPINE TREE („Adrift“), kteří se u Carafollů doma zjevně těší velké úctě.
KINGCROW sází na čitelné, ale pestře vystavěné kompozice, které vynikají vytříbenou, přitom neokázalou melodikou a důrazem na výraznou atmosféru. „Eidos“ je jako Rorschachův obrazec, z nějž se vynořují obrysy naděje, melancholie i strachu. Zároveň ale deska nepostrádá tah na branku – disponuje velmi silným singlem „Moth“ (za jehož závěrečné zpívánky se španělkou by se nemuseli stydět ani středočeští matadoři CRUEL), ráznou metalovou mezihrou „On The Barren Ground“, jejíž silový refrén evokuje britské nestory THRESHOLD, a skvělou gradací v podobě eponymního songu, v němž se kapela blýskne schopností zkombinovat tvrdší riffy, wilsonovsky zasněné akustické sloky a nadupané vícehlasné finále.
Právě závěrečný triumvirát skladeb, které se všechny pohybují kolem osmi minut, dokládá potenciál KINGCROW, kapely možná odvozené, ale schopné kombinovat povědomé elementy s lehkostí a šarmem. Na straně římských sympaťáků navíc stojí zdařilá bratrská produkce Diega Cafolly a Thundra Cafolly. Trefený poměr mezi ostrostí a jemností i na dnešní poměry solidní dynamický rozsah dávají nahrávce zobák a křídla tam, kde je nejvíc potřebuje.
Pokud bych měl „Eidos“ hledat mouchy, pak by to jistě byl výkon vokalisty Diega Marchesiho. Proti barvě a výrazu jeho trochu tuctového hlasu nemám nic zásadního, bohužel těžká italská výslovnost vyplave na hladinu tam, kde skladba potřebuje lehkost („Slow Down“) a bezchybnou progovou mašinu poněkud zbrzdí. Přes tenhle zádrhel ale „Eidos“ představuje nahrávku, která nebude obsazovat přední příčky v seznamech nejoriginálnějších progových desek, ale v roční žánrové bilanci bude patřit až na samotný vrchol…
Nahrávka, která nebude obsazovat přední příčky v seznamech nejoriginálnějších progových desek, ale v roční žánrové bilanci bude patřit až na samotný vrchol…
1. The Moth
2. Adrift
3. Slow Down
4. Open Sky
5. Fading Out (Part IV)
6. The Deeper Divide
7. On the Barren Ground
8. At the Same Pace
9. Eidos
10. If Only
Diskografie
The Persistence (2018) Eidos (2015) In Crescendo (2013) Phlegethon (2010) Timetropia (2006) Insider (2003) Something Unknown (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 26. června 2015 Vydavatel: Sensory Records Stopáž: 62:00
Produkce: Diego Cafolla & Thundra Cafolla Studio: Sound Under Pressure
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.